Studium všeobecného lékařství a zubního lékařství dohromady na sebe váže časovou náročnost, disciplínu a také velkou dávku kuráže. Kombinaci těchto oborů si zvolila lékařka a studentka Charlotte Petrová, známá na instagramu jako @medfitcharlie. Charlotte k dvouoborovému studiu přišla v podstatě náhodou. Rozhodla se vytvořit instagramový profil, kde inspiruje především ostatní studenty, seznamuje je s obory, sdílí tipy, jak zvládnout studium a v neposlední řadě propaguje zdravý životní styl. Oba obory jsou považovány za časově náročné, vyžadují spousty hodin učení doprovázených praxí, a to samy o sobě. Souběžné studium těchto dvou oborů se může zdát jako nereálné a příliš náročné, se správnou dávkou odhodlání však možné.
Možnost současného dvouoborového studia je v mnoha zemích omezená, a to z důvodu rozdílné povahy těchto dvou oborů a rozsáhlého studijního zatížení, které s sebou nesou. Většina škol preferuje specializaci a oddělené studijní plány pro tyto obory, což umožňuje studentům získat hlubší a komplexnější a lépe je tak připravit na nadcházející praxi. Pojďme se společně zeptat Charlie, jak probíhalo její studium, co by doporučila nastávajícím studentům a v čem vidí největší benefity svého kombinovaného studia.
Věděla jste odmalička, že se chcete věnovat zdravotnictví? Co Vás k tomu vedlo?
Od malička určitě ne. Jako malá jsem se bála doktorů, utíkala z ordinace, když mi měli brát krev nebo mě očkovat. Zlomilo se to až v 9. třídě základky, kdy jsem ležela v nemocnici s appendicitidou. Od přírody jsem ráda pomáhala lidem, starala se o blízké, takže mě to směrem ke zdravotnictví začalo táhnout až později. Na střední školu jsem šla s tím, že chci dělat psychologii, proto jsem také nastoupila na zdravotnické lyceum, kde jsme měli psychologii celé čtyři roky. Během střední školy jsem se však zamilovala spíše do přírodovědných oborů, fascinovalo mě lidské tělo, proto jsem začala uvažovat o medicíně.
Jak Vás napadlo studovat dva tak náročné obory najednou? Který obor jste začala studovat jako první a proč?
Nebylo to něco, co bych si plánovala, prostě život. Po maturitě jsem se hlásila na zubní lékařství, všeobecné lékařství, dentální hygienu a VŠCHT. Nejvíce jsem v tu dobu chtěla na zuby. To bohužel nevyšlo, ale dostala jsem se na všeobecné lékařství do Plzně, z čehož jsem měla samozřejmě obrovskou radost. Byl to pro mě obrovský úspěch, jelikož nás bohužel učitelé na zdrávce dost podceňovali a říkali, že na medicínu nemáme šanci. Nastoupila jsem tedy do Plzně s tím, že přijímačky na zuby zkusím další rok znovu a ono to vyšlo!
Proč jste se rozhodla si k tak náročnému studiu přidat ještě další náročný obor?
Po prváku na Všeobecném lékařství jsem se dostala na zubní. Z počátku to bylo především tak, že jsem si chtěla nechat zadní vrátka, kdybych zjistila, že to není pro mě, zuby mi nejdou nebo mě nebaví, což se také může stát. Zároveň jsem věděla, že mi bude uznána většina zkoušek v prváku a chtěla jsem si dodělat rozdělané předměty, abych z toho nevypadla. Tohle mi nakonec vydrželo tak dlouho, že jsem nakonec medicínu dodělala. :)
Jak se Vám to dařilo skloubit, když na většině předmětů musí mít člověk 100% účast
Ze začátku to nebylo nijak zvlášť náročné. Druhák na všeobecném byl volnější, co se týče rozvrhu a já měla navíc ze zubního pouze jeden předmět, a to Preklinické zubní lékařství, což znamenalo jedno dopoledne praktik navíc. Pokud se mi náhodou něco v rozvrhu překrývalo, tak nebyl problém se domluvit s vyučujícím a chodit na dané praktikum s jiným kruhem. Ve vyšších ročnících to samozřejmě bylo o něco náročnější, ale stále platilo to, že všeobecné i zubní mají minimálně polovinu předmětů společnou, tudíž jsem si zkoušky nechávala uznat a k tomu docházela navíc na čistě zubařské předměty a klinická praktika u křesla.
Litovala jste někdy toho, že jste se rozhodla studovat medicínu i zubařinu najednou? Byly chvíle, kdy jste to chtěla vzdát?
Určitě jsem takové momenty měla, říkala jsem si k čemu mi to vlastně celé je a proč si to dělám dobrovolně těžší, než to je. Každý další ročník jsem si říkala, že to všeobecné přeruším a budu jen studovat zuby. Nicméně jsem to stále zvládala skloubit dál a dál. Bavilo mě to, zvládala jsem to a když už jsem měla hotový páťák, tak jsem si řekla, že to dodělám oboje. Byla by to škoda! Navíc věřím, že mi tahle obrovská zkušenost velmi dala.
Neměla jste pocit, že vždy jedno ze studií muselo tzv. stranou abyste zvládla to druhé?
Občas mě podobné myšlenky tížily. Zvlášť kvůli tomu, že jsem navíc velký perfekcionista a nedokážu věci dělat jen napůl. Musím tedy říct, že jsem nechodila na velkou většinu přednášek, a to jak na zubech, tak na všeobecném. Hlavním důvodem bylo také to, že to pro mě není efektivní způsob učení a raději jsem ten čas věnovala samostudiu nebo jiným volnočasovým aktivitám. Další myšlenka, která mi pomohla od toho pocitu, že mi něco utíká, bylo uvědomění si, že to, co se naučíme při studiu je bohužel jen základ a velkou část medicíny nás naučí až praxe, a to velmi rychle.
Neomezovalo Vás studium dvou náročných oborů v osobním životě? Měla jste vůbec na osobní život čas?
Medicína nás často sama o sobě poměrně omezuje, ale je to jen na nás, jak s tím volných časem naložíme. Já osobně musím říct, že nemám takový pocit. Při studiu jsem toho dělala vždy poměrně dost. Chodila na akce, studentské party, sportovala, chvíli dokonce i závodně, chodila jsem také na brigády. Myslím si, že odříkání k medicíně prostě patří. Celé měsíce trávíme nad učením, zatímco naši vrstevníci chodí ven, jezdí na dovolené, zakládají rodiny atd., ale o to víc se pak z toho volného času snažím vytěžit a upřímně si to zasloužené volno po zkouškách užiju mnohem víc, protože je pro mě ten čas velmi cenný.
Co na studium dvou oborů najednou říkalo okolí?
Bylo to tak půl na půl. Rodina mě vždy velmi podporovala, byla vždy pro mě, především moje maminka. Spousta spolužáků to nechápalo, druhá půlka mě podporovala a obdivovala. Je to naprosto pochopitelné, jelikož není vůbec nutné mít vystudované oba obory. Důležité ale je, že mně samotné to dávalo smysl. Vše, co děláte dělejte pro sebe, nikomu dalšímu to nemusí dávat smysl.
Kdybyste si měla vybrat pouze jeden obor, který by to byl? Medicína nebo zubařina? A proč?
Asi by to bylo Zubní lékařství. Kdybych se po maturitě dostala rovnou na zubní, tak by moje cesta byla jistě úplně jiná. Zuby byly můj vysněný obor, po maturitě mi přišlo téměř nemožné, aby to byla pravda. Líbilo se mi spojení medicíny s možností svojí vlastní praxe, flexibilní pracovní doba bez nutnosti atestace a také dobré propojení s rodinným životem. Na druhou stranu jsem teď velmi ráda za tuto skutečnost, protože mi to dalo nejen spoustu dalších znalostí, kontaktů, přátel, ale také možnost zažít na vlastní kůži studium a můžu tak teď předávat cenné zkušenosti ostatním studentům, což mě velmi baví a naplňuje.
Máte pocit, že se toto náročné studium vyplatilo?
Určitě ano! Dalo mi to širší pohled na pacienta, mnoho znalostí, které se navzájem doplňují a propojují. Navíc jsem jeden z mála lidí, kteří můžou objektivně posoudit nekonečný souboj mezi všeobáky a zubaři o to kdo to má těžší. :D
A kdo to teda má těžší? (smích)
Nedávno jste se stala lékařkou, moc gratulujeme, jaké to je po tom všem? Mít alespoň část hotovou?
Mockrát děkuji! Je to neskutečná úleva. Konečně nejsem jen přerostlé dítě s maturitou (haha, smích). Většina mediků mi dá jistě za pravdu, jak je to stresující, když vaši vrstevníci slaví bakaláře, inženýry a magistry a my několik let tvrdě dřeme bez jakéhokoliv záchytného bodu.
A jaké to je, vědět, že ostatní spolužáci mají dostudováno, ale Vaše cesta ještě neskončila?
Já to takhle upřímně vůbec nevnímám. Už tenhle krok je pro mě obrovská změna v životě, otevřelo se mi mnoho dveří, opadl dost velký stres, navíc se chystám už od září začít pracovat, takže moje čistě studentská léta končí. Samozřejmě mě ještě příští rok čekají zubařské státnice, které nebudou vůbec lehké, ale i tak teď cítím velkou úlevu. Alespoň teď.
Jakému oboru se chcete věnovat pracovně? Případně, jdou využít oba najednou?
Nastupuji teď od září na oddělení Orální a maxillofaciální chirurgie. Dříve jsem nad tímto oborem vůbec nepřemýšlela, ale během šesťáku jsem si uvědomila, že mě chirurgické obory baví, zároveň obor propojuje spoustu aspektů medicíny, které mě během studia zajímaly a bavily. Navíc bych v tomto oboru mohla uplatnit své znalosti z všeobecného lékařství, jelikož se jedná o velmi komplexní obor řešící často závažné stavy jako polytraumata, nádory v orofaciální oblasti a mnoho dalších. Současně se pomaličku začínám vzdělávat v estetické medicíně, které se chci do budoucna také věnovat.
Co ráda děláte ve svém volném čase?
Miluji pohyb, poslední dobou hlavně jógu, pilates, procházky, ale také skupinové lekce. Ráda cestuji, poznávám města a chodím do přírody. V poslední době se také stal mým koníčkem právě můj instagram @medfitcharlie , který je pro mě obrovský zdroj motivace.
Jste poměrně aktivní na sociálních sítích, proč jste se rozhodla sdílet svoji cestu?
Jsem od přírody velmi kreativní člověk a ráda motivuji a inspiruji jiné lidi, což přináší nazpět motivaci i mně. Nad založením Instagramu jsem přemýšlela již delší dobu, ale neměla jsem asi odvahu, trochu se obávala reakce okolí, spolužáku z fakulty atd. Proto jsem dlouho nikomu ani o svém účtu neřekla, ale teď to samozřejmě ví už téměř všichni. Nyní jsem neskutečně ráda, že jsem to udělala a spíš mě mrzí, že jsem nezačala dřív (smích). Dělá mi radost, když můžu své zkušenosti, sdílet občas těžko dohledatelné informace a především motivovat se s ostatními k dosahování našich cílů a snů. Ta zpětná vazba mě velmi nabíjí energií a i já sama mám tak větší chuť být aktivní ve svém životě.
Je něco, co byste vzkázala medikům a začínajícím lékařům?
Žijte i mimo medicínu! Věnujte se svým koníčkům, choďte ven s přáteli, nebojte se vyzkoušet spolky, zajít na akce, sporty pořádané fakultou, vycestujte na Erasmus nebo na stáž do zahraničí, zkrátka zkuste cokoliv, co vás láká. Je to jen o prioritách. Budete mít nejen lepší pocit ze života, spoustu nových zážitků, kamarádů a kontaktů, ale tím také budete lepšími lidmi a v neposlední řadě i lékaři. Nemusíte se vzdát života, právě naopak. Ti nejúspěšnější lidé (a nejspokojenější) jsou právě ti, co se nebojí být aktivní.
Za rozhovor moc děkujeme.
@medfitcharlie
článek připravily: Jana a Daniela
