Olomouc, město bohaté na historii a kulturu, také hostí jednu z nejvýznamnějších institucí ve vzdělání a zdravotní péči - Lékařskou univerzitu Palackého. Tato prestižní univerzita je známá svou bohatou historií ve vzdělání budoucích lékařů a zdravotnických profesionálů, stejně jako svým výzkumným přínosem a inovativním přístupem k léčbě pacientů.
Od svého oficiálního založení v roce 1947 se pyšní tradicí vynikajícího vzdělání a širokou škálou akademických programů. Již ve středověku byla Olomouc jedním z center vzdělanosti, samotné vysoké učení zde začalo rokem 1566, což činí fakultu druhou nejstarší na území Česka. Vliv univerzity byl široký, sloužila jako centrum vzdělanosti nejen pro Moravu a Slezsko, ale i země Rakouska, Německa či daleké Skandinávie. V průběhu let se z původního lycea zřídilo medicínsko - chirurgické centrum, které se věnovalo ranhojičství, anatomii, chirurgii a porodnictví. Významným posunem v úrovni výuky bylo založení státní všeobecné nemocnice v roce 1785, do níž docházeli studenti na praxe. Nadcházející léta přinesla lyceu oficiální statut univerzity, který pro své aktivity sice ztratila, ale v roce 1946 byl obnoven v plném rozsahu. V rámci obnovení činnosti dostala fakulta název, pod nímž ji nyní známe.
https://www.lf.upol.cz/fotogalerie/nase-fakulta/
Přesah do zahraničí si fakulta zachovala do dnešních dnů, studenti z celého světa přicházejí do Olomouce, aby zde studovali medicínu, zubní lékařství, farmacii, fyzioterapii a další zdravotnické obory. Jedním z klíčů k úspěchu fakulty v Olomouci je důraz na praktický výcvik a klinickou praxi. Studenti mají možnost získat zkušenosti přímo v nemocnicích, klinikách a laboratořích, kde pracují pod dohledem zkušených odborníků a získávají neocenitelné klinické dovednosti. Univerzita v Olomouci také hraje klíčovou roli ve výzkumu a vývoji v oblasti zdravotnictví. Její výzkumné týmy se zabývají širokou škálou témat, včetně léčby rakoviny, neurovědy, infekčních chorob a veřejného zdraví. Tato inovativní práce přináší nové poznatky a přispívá k pokroku ve zdravotní péči nejen v České republice, ale i po celém světě.
No a co nám fakultu přiblíží nejlépe? Jednoznačně trefný a upřímný rozhovor se studentkou Ráchel, která nám neváhala prozradit svou cestu k oboru i její studentské tipy pro nové mediky.
Co Vás vedlo ke studiu medicíny?
Už jako malou mě obklopovala spousta lidí, kteří věděli přesně, co jednou chtějí být. Já to tak nikdy neměla, a proto jsem až do čtvrťáku na gymplu netušila, co chci dělat. Na medicínu jsem vůbec nechtěla, protože ji vystudovala moje ségra a já sledovala celý ten proces, a co vše tomu musela obětovat. Proto jsem začala přemýšlet, že bych šla na přírodovědeckou fakultu a šla studovat genetiku. To studium by mě sice bavilo, ale ta profese poté, to už ne. Proto jsem se nakonec rozhodla pro medicínu, ale s tím, že jen zkusím přijímačky a uvidíme, jestli se vůbec dostanu, když se budu připravovat jen minimálně. Nakonec to vyšlo a já to brala jako takové znamení, že je to ta správná cesta.
Proč jste si vybrala tuto konkrétní fakultu?
Já se hlásila jen na 1. LF UK, LF MUNI a LF UPOL. Do Prahy jsem se dostala bez přijímaček a do Brna jsem na přijímačky ani nedošla. Bylo mi to víceméně jedno, kam půjdu, proto jsem se pak rozhodovala podle toho, že Olomouc je místo, kde bydlím = je mému srdci nejblíže + zde budu mít potřebné zázemí a oporu od rodiny, která se při studiu velmi cení. Zároveň sem šel i můj nejlepší kamarád ze střední, takže jsem věděla, že zde někoho budu znát.
https://www.lf.upol.cz/fotogalerie/nase-fakulta/
Co se Vám na fakultě nejvíce líbí?
Už u přijímaček se mi moc líbilo, jak na nás byli všichni učitelé a doktoři milí. To místo na mě působilo hrozně příjemně a doteď tak působí. Líbí se mi vzhled fakulty, prostředí, ve kterém se nachází, ale taky jsem si zde našla jedny z nejlepších kamarádů, díky kterým jsem si fakultu rovněž zamilovala.
Co byste ráda věděla před prvákem?
Nějaké rady a postřehy, na co se připravit a čemu se vyvarovat? Že to bude fakt obrovská změna oproti střední, ale že je to změna pro každého a je normální, že s tím budu zápasit. Že se občas člověk bude cítit dost osaměle a prázdně, ale je potřeba si v tom chaosu a nátlaku najít vlastní balanc a neztratit radost ze života. Taky, že i když na to třeba doteď nejste zvyklí tak na medicíně okusíte, jaký je to být obklopený ‘’nejlepšími z nejlepších’' a za žádnou cenu nemá smysl se s někým porovnávat, ale disciplinovaně makat sám na sobě. Je to totiž velká pocta, že jste obklopeni tak chytrými a pracovitými lidmi, takže namísto toho, aby člověk brečel doma, že je hloupější, by měl být podle mě rád, že díky nim může posouvat své limity a stát se tak nejlepší verzi sám sebe.
Jaký je největší strašák prváku a čeho jste se naopak obávala nejméně?
Rozhodně anatomie. Pro mě byla anatomie už od začátku hrozná. A to doslova od první hodiny. Pamatuju si, jak jsem po první hodině šla domů s tím, že na tohle jim teda fakt kašlu a půjdu na jinou VŠ, s radostí. Nebavilo mě to, přišlo mi to jen jako šprtání nesmyslných věcí nazpaměť, a do toho to 95% lidí kolem mě hrozně hrotilo. Zkoušky jsem se bála dost, ale zároveň jsem si to nepřiznávala, abych se z toho nezbláznila. V prváku v létě máme zkoušky z anatomie, biologie, latiny a biofyziky. Musím upřímně říct, že ani jedné z těch zbylých zkoušek jsem se nebála. Na každou z nich jsem se učila max 2 dny, protože jsem měla v hlavě jen a jen anatomii.
Jak jste se připravovala na zkoušky?
Co Vám nejvíce pomohlo v přípravě? Podle mě je nejdůležitější se učit průběžně a poctivě přes rok. To byl asi ten hlavní problém u mého prvního neúspěchu z anatomie, protože v letňáku jsem se tak moc snažila najít balanc, až jsem se nedokázala učit poctivě a efektivně. Zároveň to byl ale klíč úspěchu k těm dalším zkouškám, které jsem se opravdu přes rok učila a na zkoušku to pak šlo zopáknout klidně za ten 1 den. V přípravě mi taky nejvíc pomohlo se například zkoušet s kamarády, chodit ven se provětrat, ať to mozek líp bere, a taky kvalitně spát! Taky je za mě hodně důležité to učivo pravidelně opakovat, protože já nebyla zvyklá vůbec nic opakovat, a pak se stalo to, že i když jsem se neustále učila, tak jsem si vlastně nic nepamatovala. Ale k tomu, jak se správně učit, dospěje každý sám podle toho, co je pro něj nejlepší.
instagram: @rachelrazova
Jak hodnotíte zázemí fakulty?
V prváku to člověku připadá jako jeden velký chaos. Neví, kde se jednotlivé učebny nacházejí, kde co hledat, kam chodit o přestávkách, kde se naobědvat tak, aby si měl kam sednout (školní jídelna je totiž u nás odhadem tak pro 30 lidí, takže se tam skoro nikdo nevleze), atd.. Obecně se mi ale naše fakulta moc líbí. Líbí se mi, jak se skládá z nové i staré části, tzv. má člověk to nejlepší z obou světů, haha. Před fakultou (z nové i staré části) se nachází lavičky, takže se člověk může kochat i krásným výhledem na Olomouc a zároveň si v klidu posedět. Jsou tady fotogenické záchody, hodně důležitá věc (umíram :DD), a bufety jsou tu taky 10/10 (doporučuji panini se sušenými rajčaty). Máme tu i nové studovny, které jsou opravdu krásné a věřím, že se v nich musí učit skvěle (já se ale učím doma, ups). Pro mě se u nás nachází vše, co jsem si vždy přála a jsem za to moc vděčná, když si vzpomenu, jak jsem tehdy v budovách fakulty psala přijímačky a bylo pro mě nepředstavitelné žít jednou život, jaký teď žiju.
Jak byste ohodnotila svůj první rok na medicíně?
Tyjo, můj první rok na medicíně bych vystihla slovem ‘’hořkosladký’’. Jak už jsem zmiňovala, nedokázala jsem najít svůj balanc a to mě stálo spoustu sil a energie. Proto jsem si i založila sociální sítě ohledně medicíny, protože jsem si chtěla vytvořit svůj vlastní medický svět, který bude můj ‘’safe space’’, kde si budu moct školu romantizovat a zároveň se motivovat s lidmi, kteří to mají stejně. Já vždy říkala, že pokud skrz medicínu ztratím svůj normální život, tak z té školy odejdu. Proto jsem udělala vše proto, aby se dalo stíhat vše, co chci. Často můj osobní život šel na úkor školy, což se pak podepsalo na tom, že jsem nezvládla zkoušku z anatomie, a tak jsem ji dělala celé prázdniny. Bylo to těžký, nehezký, osamělý, ale až teprve tam mi došlo, jak moc tuhle školu miluju a jak moc si přeju dostat se do druháku a dál. Tak jsem zabojovala (přesněji: 3 měsíce jsem byla holka bez života, co se jen učí a zároveň už nemá sílu na nic, takzvaná ‘’troska’’) a urvala to. A teď už vím, že pokud člověk chce stíhat žít krásnej život a studovat na náročné škole, tak hold musí mít dobrý time management a začít se učit dřív, aby pak nedopadl jak já v prváku, haha. Celkově mě ale prvák moc nebavil a nebyla jsem si jistá, zda je to ta správná cesta pro mě. Proto jsem dělala maximum pro to, abych si na každém předmětu a na každém dni hledala ty hezké věci, pro které stojí za to, to nevzdat.
instagram: @rachelrazova
Co byste vzkázala budoucím studentům fakulty?
Ať se nebojí. Protože stejně tak, jako se střídá déšť a slunce, tak se vystřídají těžké dny s těmi krásnými. Strach a stres určitě nestojí za to, protože pokud se člověk učí a maká, tak není důvod, aby něco nezvládl. Je hodně pravděpodobné, že ze začátku je to pro každého ohromně těžké, ale člověk si zvykne. I na to množství učiva, i na ten krátký čas, který má na to, aby se toho tak moc naučil. Důležité je si najít na fakultě skvělé lidi, kteří budou táhnout s Vámi za jeden provaz. Je možný, že to budete zvládat jako ‘’sólisti’’, ale na konci tohohle teroru v podobě studia, jakmile budete mít ten diplom a bude to ten nejlepší den Vašeho života, tam budete stát sami a nebudete mít s kým tu radost sdílet. A to by přece nikdo nechtěl. Proto se snažte najít si své lidi, protože ani nevíte, jak Vám to studium s nimi bude připadat skvělé. Jo a ještě jedna důležitá věc! Nevěšte hlavu, když se něco nepovede. Těch červených diplomů je fakt málo, takže většinu z nás normálních smrtelníků ten neúspěch potká za to studium klidně i vícekrát. Ale berte ty neúspěchy, jako ukazatel toho, že tam je co zlepšit, ne stylem ‘’já jsem hloupá, nemám na to’’, protože to není pravda. Člověka to sice zabolí na egu, to jo, ale je to jen prostor ke zlepšení, ať už vědomostí a nebo své osobnosti, protože člověk je pak mnohem odolnější a nic ho nezlomí. A poslední věc, opravdu se nesrovnávejte. Ono je to sice těžký, když to dělá hodně lidí kolem Vás a dávají Vám sežrat každý Váš neúspěch nebo horší známku, ale nepodlehněte tomu a jeďte si svoje tempo. Nemá to smysl!!
Je ještě něco, co byste chtěla dodat?
Ať budoucí/aktuální studenti medicíny nebo obecně lidé, studující ve zdravotnictví, neztratí svou lidskost. Ať neztratí svou vlastní osobnost a ty vlastnosti, které je dělají tím, kým jsou. Protože ono je to moc těžký neztratit samu sebe v průběhu toho honu za úspěchem a diplomem, oceněním nebo uznáním od ostatních. Ale věřte mi, že stojí za to nezměnit se a nezpychnout. Já vím, že hodně lidí má tu tendenci si myslet, že když je najednou medik a zvládl přijímačky, anatomii a další hromadu těžkých zkoušek, tak je něco víc. Ale je důležitý stát nohama na zemi a vědět, že to, že studujete něco, co Vás baví, z Vás nedělá nikoho nadřazeného všem ostatním lidem. Pro mě je jedna z nejsmutnějších věcí sledovat, jak se z lidí, kteří měli na začátku radost v očích, stávají stroje, které pomalu, ale jistě ztrácí veškerou empatii a to nejdůležitější v životě pro ně je mít co nejlepší známku a k ostatním přistupovat jakoby snad byli něco míň než oni, jen protože nejsou medici/nechovají a neučí se jako běžní medici. A já jim to ani nemám za zlé, protože ten tlak na medicíně Vás 24/7 nutí si vytvořit hroší kůži, být průbojný, být sólový hráč a bojovat o své místo. Nutí Vás být prostě vždy o krok dopředu a být ten nejlepší, ať se děje, co se děje. Takže pak spoustě lidem nedochází, že medicína se NEROVNÁ Váš život. A to, že se tomu tlaku musíte přizpůsobit neznamená, že Vy sami se musíte změnit! Je to hrozná škoda a věřte mi, že opravdu stojí za to udržet si tu linii mezi tím, kdo jsem já a co studuji. Protože Vy jednou budete mít to privilegium pomáhat lidem, co k Vám chovají obrovskou důvěru, vzhlíží k Vám a bezpodmínečně věří, že Vy jste ti, co je zachrání. Tak přece už jen pro tyhle lidi stojí za to si zachovat úctu, pokoru, radost ze života, smát se, být hodný a přistupovat k nim s respektem. Protože když si zachováte své srdce čisté a laskavé, tak mnohdy pomůžete víc lidem než jste si kdy přáli. A to by měl být společný cíl, nás všech.
Stala se Olomouc a její hanácký dialekt Tvým favoritem ke studiu? Doufáme, že ať už jsi nastávající student, medik či absolvent, tak se Ti dnešní exkurze líbila. Děkujeme Ráchel za skvělý a upřímný rozhovor a přejeme spousty studijních úspěchů!
@rachelrazova
článek připravily: Jana a Daniela
