Být lékařem je... povolání
A jak si udržet motivaci z dob, kdy měl člověk pocit, že je to poslání?
Občas to nepůjde jinak než zuby nehty. Ale občas se motivace bude držet jako klíště vás a vy pak na škole taky. Proč?
Protože dostanete kartičku ISICu s rubovou stranou potištěnou logem Lékařské fakulty a červeným pruhem.
Protože si můžete obléknout bílý plášť (i když v prváku jenom na pitevnu).
Protože každého vašeho příbuzného bude zajímat, jestli jste na nějaké pitvě už byli.
Protože zjistit a naučit se, jaké všechny kosti a svaly a nervy a cévy všude vedou je nesmírně těžké, ale hodně cool.
Protože po zvládnutí prváku máte důvod k oslavě.
Protože preklinické předměty dalších ročníků vám dají aspoň povědomí o obsáhlosti a hloubce jednotlivých (nejen medicínských) oborů.
Protože se dostanete k různým lékařům a zkoušejícím a dojde vám, že lidský přístup je stejně to nejvíc, co jednou můžete svým pacientům dát.
Protože vás občas i často zaujme nějaké téma, o kterém se budete chtít dozvědět víc a tak to uděláte.
Protože tělo je jeden velký zázrak a jeho fungování i se všemi moderními poznatky občas zůstává zahaleno tajemstvím.
Protože vám diagnózy babičky a dědečka řeknou více, než co vysvětlí google.
Protože ten je skvělý pomocník, ale špatný doktor.
Protože časem dokážete vyhodnotit, jestli je tahle rýma a bolení v krku na návštěvu praktika nebo ne.
Protože se vám otevře svět diagnóz, ale taky léků a dalších léčebných postupů a jste přinejmenším orientovaní.
Protože si v lékárně přestanete kupovat předražené krásné krabičky bez účinných látek, ale budete vědět, po kterých se sáhnout vyplatí.
Protože v rámci povinných praxí v nemocnici potkáte rozličné pacienty a mnoha z nich rozjasní den vlídné slovo a vaše přítomnost a zájem.
Protože si začnete vážit zdraví, které máte, těla, které slouží i přesto, že nejspíš není dokonalé podle vašich představ.
Protože medicína má nesmírné množství specializací a subspecializací a to svoje si nakonec najde úplně každý a vůbec to nemusí být v nemocnici.
Protože určitá schopnost překonávat sebe sama během učení se na nekonečně obsáhlé zkoušky je velmi užitečná dovednost do života.
Protože na konci neodejdete jen s titulem, ale také s obrovskou životní lekcí pokory i sebedisciplíny.
Protože povolání být lékařem vyžaduje učení se celý život a nikdy tak neusnete na vavřínech.
Protože být lékařem tím posláním do určité míry doopravdy je.
Autorka: @medickamudruje
