Sestra, influencerka, maminka – to vše je Bc. Lucie Černá, MBA alias @czechnurse, všeobecná zdravotní sestra, která vystudovala 3. lékařskou fakultu UK. Svým autentickým přístupem a otevřeností si získala srdce tisíců sledujících na Instagramu. Pod jejím účtem se skrývá inspirativní příběh ženy, která se nebojí kombinovat náročné povolání zdravotní sestry a sdílení svých zážitků na sociálních sítích. Profil zasvětila pacientům a internetové osvětě věnující se modernímu ošetřovatelství, prevenci a celkově zdravému životnímu stylu. Jaká je náplň práce zdravotní sestry, co vedlo Lucii k ukončení studia na medicíně a jak vnímá aktuální stav českého zdravotnictví?
Přečtěte si rozhovor, ve kterým si spolu s naší doktorkou Janou Tomanovou povídaly o českém zdravotnictví.
Kdy jsi se rozhodla, že půjdeš studovat zdravotnický obor? Věděla jsi to vždycky, že tohle je Tvá cesta?
První myšlenky o práci ve zdravotnictví proběhly už ve školce a prvním stupni ZŠ. Ze základní školy jsem šla na osmileté gymnázium a tam už jsem prakticky věděla, že mě zdravotnictví jako takové táhne, a že chci v budoucnu pomáhat lidem systémem zdravotní péče. Dá se říci, že jsem odjakživa věděla, že chci pracovat ve zdravotnictví :).
Wow, měla jsi i nějaký jeden konkrétní moment či motiv, který rozhodnul?
V mé rodině je plno zdravotníků (úsměv), od fyzioterapeutů až po lékaře. V předešlé generaci dokonce rehabilitační sestry a samozřejmě i sestry všeobecné, také porodní asistentky. Široká rodina pracuje vlastně jen ve zdravotnictví, jsme zdravotnická rodina (smích).
Nejdřív jsi studovala všeobecné lékařství. Jak dlouho?
Všeobecné lékařství jsem studovala jeden rok a prakticky od prvního semestru jsem tušila, že bych se radši vydala cestou všeobecné sestry než všeobecného lékařství. Má cesta stát se všeobecnou zdravotní sestrou byla celkem klikatá, po gymnáziu jsem nastoupila na přírodovědeckou fakultu a hrála si s myšlenkou, že ze mě bude mikrobioložka či něco takového.
Dokázala bys říci, kdy u Tebe nastal ten moment, kdy sis uvědomila, že to není to, co chceš studovat a poté i v budoucnu dělat?
V prvním ročníku jsme měli předmět ošetřovatelství a s ním spojené ošetřovatelské praxe jako takové. Já tyto praxe absolvovala na chirurgii, kde nás brali k úkonům jako převazy. Při této příležitosti jsem poprvé viděla sestřičky v akci a to byl moment, kdy jsem si řekla, že tuhle práci chci dělat také.
Jak tehdy vzalo Tvé nejbližší okolí odchod z medicíny?
Noo, víceméně špatně. Myslím si, že v České republice ještě úplně ta všeobecná sestra není na piedestalu, což povolání lékaře samozřejmě je a vždycky bylo a nejbližší to brali tak, že opouštím něco, co chce studovat každý gymplák a budu studovat něco, co z toho gymplu až tak žádané nebylo, takže to asi brali i jako nějaké špatné rozhodnutí, což já jsem tak ale nevnímala.
Proč jsi se tedy nakonec rozhodla studovat všeobecnou sestru? Litovala jsi toho rozhodnutí někdy?
Povolání mě fakt táhlo, chtěla jsem být v bezprostředním kontaktu s pacienty. A prakticky nikdy jsem svého rozhodnutí změnit studium nelitovala ve smyslu, že bych si řekla: "Jo, udělala jsem chybu".
Jana: To je fakt super, krásný.
Je něco, co bys ráda věděla před nástupem do prvního ročníku (ať už na medicínu nebo na studium všeobecné sestry)? Co Tě v začátku studia stresovalo nejvíce?
Celkově bych byla ráda, kdyby mi někdo už na gymplu řekl, že se nemám stresovat nad učením se 2 stránek, když se budu muset jednou naučit 20 stránek za den a bude mi to připadat v pohodě. Myslím, že k tomuhle by bylo fajn mít už na střední škole nějaký kurz nebo předmět věnovaný rychločtení a obecně tomu, jak se efektivně učit. Člověk přijde ze střední na výšku a styl učení spolu s objemem je úplně jiný. Přijdete a koukáte, co a jak, kolikrát Vám i spoustu věcí v začátku zbytečně uteče. Při přestupu, myšleno z gymnázia na odbornou školu, jsem zjistila, že rozsah učiva je diametrálně jiný, byl to velký šok, tudíž by mi hrozně pomohl například nějaký přípravný měsíc věnovaný organizaci učiva jako takového, možnost se rozkoukat a naučit se učit.
Jana: Hele já jsem se to naučila až ve čtvrťáku, jak se učit, ale pak jsem začala mít samé jedničky, když jsem přišla na to, co mi nejvíce vyhovuje. A cítím to úplně stejně.
No a co mě nejvíce stresovalo? Množství učiva. Přišlo mi, že jeden týden na výšce je jako půl rok na střední. V začátku se mi to množství velmi špatně psychicky zpracovávalo a mozek si taky musel zvyknout.
Jak bys popsala své studium všeobecné sestry, bavilo/naplňovalo Tě?
Studium mě bavilo, určitě byly lepší i horší chvíle. Měli jsme praxe i spoustu odborných předmětů, obojí bylo časově vyrovnané. Na škole bylo 2300 hodin teorie a 2300 hodin praxe, což rozhodně není málo. V přepočtu je to jako kdyby člověk chodil 9 měsíců do práce. Sestra, co vyjde z vysoké školy má za sebou 9 měsíců práce po různých odděleních a nemocnicích, což není úplně málo. Na horších praxích jsem si občas prošla peklem, ale stejně mě studium neskutečně naplňovalo.
Jak je to s praxemi v rámci studia? Jsou platově ohodnocené, když odvádíš reálnou práci?
Praxe jsou v rámci školy, tudíž platově ohodnocené nejsou. Oddělení i obory se při praxi často střídají. Občas dostane člověk i na výběr, takže když se chce profilovat třeba směrem kardiologie, což jsem chtěla i já, tak jsem měla spoustu praxí na kardiologii, na kardiologickým standardu i JIPu.
Ve chvíli, kdy už je člověk na oddělení nějakou dobu, zažije si jeho chod a je nějakou součástí týmu, tak je opravdu škoda, že je jeho činnost bez ohodnocení, myšleno platového, protože člověk tím ztrácí trošku motivaci.
Jana: A přitom jsi vlastně víceméně plnohodnotným článkem a dovolím si říct, že si myslím, že ta oddělení často studenti na praxích zachraňují. Není to problémem? Praktikanti často velmi výrazně napomáhají chodu oddělení.
To si myslím, že je problém. Praxe by měly být k tomu, aby se budoucí sestra naučila něco nového, ale často jsou ostatním personálem studenti vnímání jako pomocná síla. V momentě, kdy je student 200 hodin na standardním lůžkovém oddělení a prakticky tam pracuje jako sanitář, neučí se novým úkonům, tak by to hrazené být mělo.
Jana: Pár těch praxí jsem taky zažila, průběhu studia jsme taky měli ošetřovatelskou praxi a určitě je to oddělení od oddělení, ale reálně jsi se na praxích naučila vše, co ke své práci potřebuješ?
Byla oddělení a praxe kde jsem se toho za týden naučila více, než na jiných za celý měsíc. Praxe mi toho opravdu spoustu daly, když jsem přišla i teoreticky připravená, tak jsem si to vše krásné pospojovala a defacto jsem se naučila vše, co k práci všeobecné sestry potřebuji. Byla však oddělení, kde nás právě vnímali jako pracovní sílu a tam se toho člověk naučí málo, což nebylo úplně ideální.
Co pro Tebe znamená být zdravotní sestrou?
Znamená to pro mě být smysluplnou součástí společnosti. Myslím, že v dnešní době je obecně problém, kdy lidé často hledají a nemohou najít svůj smysl, a že práce, která je hodně prospěšná okolí, dává člověku určitý pocit naplnění a smyslu, takže tohle je jedna věc. A další věc je, že ne ve všech oborech je možnost se profilovat různými směry, a u všeobecné sestry těch možností je spoustu. Můžu 10 let pracovat na kardiologii a poté se rozhodnout pro změnu oboru, což mi přijde hrozně fajn. Možnost dělat práci, navíc smysluplnou, více směry člověka dokáže skvěle motivovat.
Jaký vidíš zásadní rozdíl v práci sestry a lékaře?
Tady bych ráda řekla jednu takovou věc, kterou jsem i sdílela na svém profilu a vzbudila velkou kontroverzi a nechci, aby to vyznělo nějak špatně vůči lékařům, protože jsme spolupracovníci a tvoříme tým. Byla to věc, že pacient leží v nemocnici proto, že potřebuje sestru. Řekla nám ji jedna vyučující, která byla velmi vzdělaná, byla doktorkou v oboru ošetřovatelství a ono na tom je něco pravdy. Protože lékaři vyšetřují, diagnostikují a předepisují léčbu, kdežto sestry jsou v neustálém kontaktu s pacientem, a často tu léčbu také provádí. Neříkám, že je to takto striktně oddělené, ale kdyby pacient nepotřeboval sestru, došel by do ambulance, nechal by se vyšetřit, diagnostikovat, předepsat si léky a ležel by doma. Kdyby potřeboval operaci, nechal by se ambulantně operovat a potom by docházel na kontroly. Ale vlastně pacient potřebuje sestru, která o něj bude pečovat ve smyslu podávání léků, hygieny, zajištění výživy, bude o pacienta komplexně pečovat. Tam vnímám ten zásadní rozdíl v tom, že sestra je vykonavatelem lékařem stanovené léčby, péče a stráví s pacientem mnohem více času.
Jana: Já tam vidím rozdíl v tom, že kdyby pacient nepotřeboval sestru a lékaře, který v danou chvíli právě volí léčbu a dělá diagnosticko-terapeutický postup, tak taky by tam asi nebyl. Snažím se na to koukat jako na celek a vnímám tam hodně ten rozdíl v tom, že vy jako sestry máte možnost, dar být s pacientem větší dobu. Na jednu stranu mi to přijde jako škoda, protože často mám na pacienta málo času, a nemám moc prostor se mu více věnovat a mu toho více předat. Zároveň bych chtěla aby zaznělo, že při výuce nám bylo jasně kladeno na srdce, že je to týmová práce a sestra je prodlouženou rukou lékaře, a že se lékař bez sestry neobejde, vzájemně si pomáháme a přijde mi hrozná škoda, že přetrvává tendence to stále rozdělovat, porovnávat, atd.
Lucie: Ano, přesně, tendence to striktně oddělovat, ukazovat si kdo studoval déle a tak, to mi přijde hrozná škoda. A tomuto už na fakultě pomáhala mezioborová výuka, např. že medici nás učili anatomii a my jsme je učili ošetřovatelské věci. To mi přišlo hodně super. Že už na té fakultě se ta spolupráce propojila.
Jana: Ještě bych k tomu dodala, že i mě samotné se stalo, že jsem byla v situaci, kdybych neměla na oddělení pozornou sestru, která si všimla detailu, kterého já ne, tak by to mohlo zpozdit diagnostický proces a tím i léčbu. Je důležité, aby na odděleních sestřičky byly a já osobně jako mladá lékařka vnímám a využívám tu jejich zkušenost. U nás na infekci jsou naprosto skvělé sestry, které poznají rotaviry od pohledu.
V zahraničí sestra běžně při své práci používá fonendoskop. Myslíš si, že by to tak mělo být i u nás? A proč?
Sestra je prodlouženou rukou lékaře, i jeho očima a ušima. Neříkám, že sestra by měla vyšetřovat srdce a diagnostikovat choroby a arytmie, to vůbec ne, ale myslím si, že by bylo hrozně fajn, kdyby třeba vnímala, že se pacient ventilačně zhoršuje nebo je tam rozdíl oproti předchozímu dni. Kdyby toto sestry měly naposlouchané a i tím, že tráví s pacientem více času, tak by mohli dříve upozornit na nějaké odchylky od normálního stavu.
Jana: Souhlasím.
Aktuálně sestry využívají fonendoskop k měření tlaku, protože digitální tlakoměry ne vždy se dávají hromadně na kontroly a běžně se nám na praxích stávalo, že během 3 měření naměřily úplně jinou hodnotu nebo byly vybité, ale běžně se používají manuální tlakoměry. Taky využíváme fonendoskop k zavádění nasogastrické sondy, to není ale zase tak časté. Já sama jsem se s tím setkala na praxích asi dvakrát. Jinak sestra v Česku fonendoskop obecně moc nevyužívá, některé sestry samozřejmě ano, ale ve fakultních nemocnicích mi přijde, že to zvykem není a přijde mi to škoda. Je to dané systémem, podstavy na všech odděleních vedou k tomu, že sestry jsou často nucené vykonávat práci i za sanitáře, který často není přítomen na nočních službách. Všeobecná sestra se pak nemůže věnovat své odborné práci, na kterou studovala, kterou umí a měla by ji dělat, protože už ji na to nezbyde kapacita. Kdyby bylo dostatek sanitářů, ošetřovatelů a praktických sester, tak si myslím, že práce všeobecných sester by byla jiná.
Není asi žádným tajemstvím, že práce ve zdravotnictví je spojena s obrovskou administrativou. Řekla bys, že i přes to všechno je dostatek času na péči o pacienta?
Myslím, že administrativy v práci je tolik, že často dokáže ubrat čas na péči o pacienta. Ne vždy je digitalizovaná, což je ohromná škoda. Kdyby byl jednoduchý digitalizovaný systém, kde by to sestra všechno naklikala a měla přednastavené určité formulace, tak by to ušetřilo spoustu času. Samozřejmě je potřeba aby byla dokumentace vedená, otázkou je pak, jestli by to nebylo lepší digitalizované.
Velikou nevýhodou aktuální byrokracie z mého pohledu je, že ke každému novému lékaři, ke kterému pacient jde v rámci nemocnic, hlásí celou osobní anamnézu, sociální anamnézu i rodinnou anamnézu. Proč to není někde souhrnně? Přijde mi to jako ztráta času a člověk by to mohl kolikrát nosit na flashce. Pacienti mohou mít problém si vše správně pamatovat, nápomocné lístečky v peněžence jsou k nepřečtení/rozmazané… Kdyby vše bylo v nějaké formě digitálního systému, který by byl v rámci těchto anamnéz přístupný lékařům, proces počátečního přijmu pacienta by byl efektivnější a jednodušší.
V poslední době si všímám nedostatku všeobecných sester v nemocnicích a odchodu do soukromého sektoru. Vnímáš to taky a proč si myslíš že se to děje?
Určitě, je tam několik faktorů. Jedním z těch nejhlavnějších je nedostatek sanitářů, ošetřovatelů a praktických sester, tudíž všeobecná sestra dělá práci za 3 lidi, 3 povolání, 3 obory. Pokud do práce chodíme ve stylu šestnáct 12ti hodinových směn v měsíci, je to velmi rychlá cesta k vyhoření, a proto je často nejlepším řešením odchod do práce, která člověka nebude až zas tak bavit, ale bude po fyzické i psychické stránce mnohem klidnější. I třeba za cenu, že tam bude nižší ohodnocení a nejedná se o vysněný obor.
Jana: Tak doufám, že se to nějak zlepší, protože to začíná být dost neudržitelné.
Celkově platy jsou kapitola sama o sobě. Nedivím se, že sestry, které se naučí jazyk, odchází do zahraničí. Plat a životní úroveň s ní spojená hraje nezanedbatelnou roli. V posledních letech se to sice dost zlepšilo, ale stále to není ideální. Na jednu stranu je hezké si říkat, že je to poslání, ale za poslání si člověk nekoupí dům nebo jídlo a ve chvíli, kdy jsou v dané zemi nejdražší nemovitosti v poměru platu ku koupi a inflace k tomu, tak mi to přijde takové smutné.
Vedeš úspěšný instagramový profil @czechnurse, co Tě vedlo k jeho založení? Jaká byla Tvá prvotní myšlenka?
Profil jsem rozjížděla v době, kdy byla první covidová krize, a přišlo mi to jako dobrá příležitost lidem nejen ve zdravotnictví, ale i laikům ukázat, co dělá všeobecná sestra a co je obecně práce zdravotních sester. Profesi všeobecné zdravotní sestry spoustu lidí stále vnímá jako utírání zadků a mně to přišlo jako dobrá příležitost, že to jen o tom není. Mrzí mě, že i dnes spousta lidí vnímá profesi zdravotní sestry jako podřadnou. Hygiena a intimita člověka, když já vstupuji do intimní zóny člověka, zvláště když jde o pacienta, vyžaduje obrovskou důvěru a míru profesionality a nemůže ji dělat chlápek z ulice.
K rozjetí profilu mě vedla touha ukázat o čem práce je, zmírnit stigmatizaci profese a ukázat, že to co se třeba před 20ti, 30ti lety nějak dělalo může být teď už úplně jinak. V USA a Skandinávských zemích se sestry pravidelně umisťují v žebříčku vážených profesí na předních místech, tak proč to nejde tady. Chci ukázat, že profese je krásná, smysluplná, nelehká a potřebná.
Ze začátku jsi vystupovala na svém instagramu anonymně, co Tě přimělo svou identitu odhalit?
Bylo to velmi spontánní a vedl mě k tomu jeden můj kontroverzní příspěvek. Byl o tom, že obezita je nemoc a měla by se řešit. Načež jedna velmi známá influencerka na příspěvek reagovala pobouřeně a se svou fanouškovskou základnou začala profil spolu s příspěvkem hromadně nahlašovat. Důsledkem toho jsem o profil málem přišla. Chtěla jsem, aby ve chvíli, kdy bych o něj opravdu přišla, existovala možnost a cesta, jak si mě lidé najdou na mém osobním účtu. V té době mně totiž psalo spoustu studentů a lidí o rady a tipy a přišlo mi škoda, abych jen tak zmizela z povrchu zemského. Myslím si, že tehdy byl můj příspěvek bodnutím do vosího hnízda, ačkoli nebyl mířený na nikoho konkrétního.
Čemu se na svém instagramovém profilu věnuješ? Je něco konkrétního, co bys chtěla své komunitě předávat?
Na svém svém profilu se věnuji spoustě tématům: zdraví, ošetřovatelství, zdravotnictví a aktualitám ve zdravotnictví. Mám pocit, že občas se v tom sama ztrácím a že jsem už všechna témata probrala a mám takový sklon, vytvářet trendy videa, vtipná videa, abych profil udržovala a neuvědomují si, že na profil chodí noví lidé, a že třeba již zpracovaná témata neviděli, nediskutovali a že už to v těch 300 příspěvcích, které mám na profilu lehce zapadlo. A pro nové uživatele může být obtížné je najít. Při tvorbě se nejvíce věnuji tématu moderního ošetřovatelství, osvětě a edukaci, a snažím se, aby si všichni, ať už stálí sledující nebo noví návštěvníci, odnesli užitečné informace nebo se zasmáli.
Mimo to, že jsi zdravotní sestra a působíš na sociálních sítích, jsi také maminka. Jak zvládáš všechno skloubit?
Nezvládám (smích). Ono to na sociálních sítích vypadá, že člověk všechno zvládá a je v pohodě. Realita je často jiná a někdy mám pocit, že stojím na místě a nedělám nic. Je to náročné, respektive každý den s malým dítětem je to náročné.
Jana: Děkuji, že jsi to takto řekla, protože si myslím, že se to dost často, zejména v těch prvních letech dítěte, na sociálních sítích prezentuje trochu jinak, než to doopravdy může být.
Myslím si, že je i důležitá povaha dítěte a to, jak je dítě aktivní, jsou holky, co zvládnou s dítětem vystudovat medicínu a udělat atestaci bez pauzy a bez problému, to neskutečně obdivuji. Já nejsem ten typ, nezvládla bych dělat 10 věcí najednou, stačí, že jich dělám 9 (smích).
Je něco, co bys vzkázala budoucím sestřičkám?
Sestrám, tedy i sobě samé, bych vzkázala, že je naše práce nesmírně důležitá. Abychom byly trpělivé a empatické a moc nezapomínaly na svůj vlastní klid a rovnováhu, abychom pak nesklouzli k syndromu vyhoření. Jsme spolu s dalšími zdravotnickými profesemi páteří zdravotnického systému a děláme svět hezčím (lepším) místem.
Jana: Krásně řečeno, díky našemu rozhovoru i mně samotné došlo, že to co dělám má smysl.
Lucii, alias Czechnurse moc děkujeme za rozhovor a přejeme vše nejlepší na její životní cestě.
@czechnurse
článek připravily: Jana a Daniela
