V rámci naší rubriky Osobnosti v medicíně jsme si pro Vás tentokrát připravili rozhovor s velmi inspirativní studentkou medicíny Anežkou Daškovou.
Anežka Dašková
Anežka je mladá žena, které vedle studia medicíny provozuje ještě svůj instagramový profil zasluncevdusi, kde se věnuje nejen tématům z medicíny, ale i ze svého osobního života. Sleduje ji zde bezmála 23 tisíc lidí a jak ona sama říká: „Není to vždy příjemné počtení, ale lidé mají nejspíš pocit, že je dobře, že jsem autentická.”
Prozradíš nám, kdo je vlastně Anežka? Promedik? Influencerka? Budoucí lékařka? Terapeutka? Medička? Pacientka? Dívka se sluncem v duši?
Anežka je bytost, která hledá ve světě naději a čirou náhodou se chytla zdravotnictví, jak ze strany budoucího profesionála, tak pacienta, takže myslím, že platí vše výše zmíněné.
Řekneš nám víc o svém životním příběhu? Jak se to všechno stalo? Co tě přivedlo do téhle chvíle?
Vyrůstala jsem na drsném severu republiky, v Ústeckém kraji, ke kterému mám ale vzhledem k mé lásce k hornaté přírodě hezký vztah. Jako dítě a dospívající jsem byla hodně samostatná a extrémně hyperaktivní. Navštěvovala jsem umělecké kroužky, závodně sportovala, pomáhala na rodinné farmě…
Čirou náhodou jsem měla dobrou kamarádku, která chtěla jít na osmiletý gympl, tak jsem si řekla, že přijímačky zkusím taky. Protože v mém ročníku nebyla nijak velká konkurence, dostala jsem se do extrémně ambiciózní třídy plné dětí lékařů. Když jsem pak nevěděla, jakým směrem se zaměřit, řekla jsem si, že medicína nezní úplně špatně. Někde kolem druháku na střední jsem se stala velkým šprtem, což na jednu stranu pomohlo k cíli přijetí na LF, na druhou stranu se mi tou dobou začalo rozpadat duševní zdraví, které je od té doby jedním ze stěžejních témat v mém životě.
Jak sis dokázala najít rovnováhu mezi studiem medicíny a všemi dalšími aktivitami?
Tak trochu jsem neměla na výběr. Když mě přijali na medicínu, po třičtvrtě roce jsem v prváku musela studium přerušit, protože se u mě rozjelo autoimunitní onemocnění – Crohnova choroba. Spolu s ní mi ještě zjistili celiakii a několik potravinových alergií, a protože se se mnou tyto zdravotní potíže táhly od cca deseti let, akorát je nikdo nepojmenoval a neléčil, bylo mé tělo v opravdu špatném stavu. Měla jsem rok na to se trochu vzpamatovat a vrátit se do školy, o kterou jsem pořád moc stála. Abych ale náročné studium medicíny přežila s tím zbytkem zdraví, co mi zůstal, musela jsem si značně přerovnat priority. Od té doby se neustále soustředím na to, abych poslouchala své tělo a duši a zbytek života podřizovala tomu, co se uvnitř nich odehrává. Právě díky tomuhle u mě ustoupil stres ze školy, jejíž studium beru spíš jako privilegium než povinnost.
Můžeš nám vyprávět o tom, jak a proč ses začala zajímat o psychoterapii?
Už v sedmnácti jsem kvůli zmíněnému rozpadajícímu se duševnímu zdraví vyhledala terapeuta a od doby, co vím, kolik toho psychoterapie dokáže, jsem velkým fanouškem. Rozhodně ale nemám v plánu být terapeutem. Vzdělávám se v té oblasti proto, abych mohla být lidštější a lepší lékařkou pro své pacienty.
Jak se tvoje vlastní zkušenosti s duševním zdravím odrážejí v tvé práci a tvém osobním životě?
Řekla bych, že jsem otevřenější a tolerantnější. A to jak vůči druhým, tak i sobě.
Mnoho lidí si stále neuvědomuje důležitost duševního zdraví a hledají pomoc až ve chvíli, kdy už mají vážné problémy. Jak bys to chtěla změnit a jak může každý z nás přispět k podpoře duševního zdraví?
Snažím se o tom tématu mluvit na sociálních sítích, vzdělávám se jak v terapeutických metodách, tak i v komunikaci a paliativní medicíně, abych mohla nabídnout nejen osobní zkušenost, ale i erudovaný profesionální pohled na věc. Rozhodně ale z vlastní zkušenosti musím zdůraznit fakt, že čím dříve si člověk dovolí říct si o pomoc, tím dříve na problémy nebude sám. Ta cesta ale rozhodně byla, je a bude těžká. S někým, kdo vás náročným životním obdobím bude provázet (kamarádem, terapeutem, lékařem), to ale přeci jen jde snáz.
Co tě nejvíce motivuje v práci s lidmi a jaké jsou největší výzvy?
Motivují mě lidé sami, také jsou ale zároveň největší výzvou. Vždycky se najde pacient, který svým vděkem či příběhem dodá pocit smyslu, stejně tak jako ten, ze kterého byste nejraději skočili z nemocničního okna.
Jaký vliv měla tvá vlastní zkušenost s Crohnovou chorobou na tvůj přístup ke zdraví a péči o sebe?
Zdraví pro mě přestalo být abstraktním, nedůležitým pojmem a stalo se nejdůležitější životní komoditou.
Jak se tvůj instagramový účet stal prostředkem pro sdílení tvých zkušeností a myšlenek nejen o duševním zdraví? Jak ses stala "influencerkou"?
Náhodou. Sdílela jsem velmi otevřeně a upřímně o duševních problémech, o fyzickém nezdraví, o světlých i stinných stránkách života… a lidi to přitahovalo a přitahuje nadále. Není to vždy příjemné počtení, ale lidé mají nejspíš pocit, že je dobře, že jsem autentická a nesnažím se o internetovou dokonalost.
Co ti udělalo největší radost v poslední době a co si přeješ pro budoucnost?
Radost mi dělají krátké momenty štěstí téměř každý den – při poslechu hudby, při pobytu na sluníčku, při pohybové aktivitě, při pití dobré kávy, při obejmutí blízké osoby… do budoucna si přeju, aby tyhle momenty zůstaly součástí mého života, a abych si jich nikdy nepřestala vážit.
Co myslíš, že je nejdůležitější sdělení, které bys ráda předala zdravotníkům, kteří budou náš rozhovor číst?
Neléčíte nemoc, ale lidskou bytost, která jí trpí. Nezapomínejte na to, že tělesná schránka, která je chorobou postižena, má duši, sny, ambice, nálady. Pokud zohledníte tohle, bude se vám i choroba léčit snáz…
Anežce tímto moc děkujeme za rozhovor.
@zasluncevdusi
Rozhovor pro vás připravil Pavel a Pavlína.
